Jeden sádhu si vybudoval malou chatrč, tak jak mu to jeho guru poradil. Vystavěl ji vzdálenou lidskému ruchu a pokrytou jen palmovými listy. Tam prováděl svá uctívací a meditační cvičení.
  Po každé koupeli věšel svůj hadřík a bederní roušku na nedaleký strom k uschnutí. Když se jednou vrátil z vedlejší vesnice, kde si vyžebral nějaké jídlo, zjistil, že krysy vyhlodaly díru do jeho bederní roušky. Druhý den musel zase do vesnice, aby vyžebral kus látky na novou bederní roušku. Po několika dnech sádhu opět pověsil své prádlo na strom a odebral se do vesnice žebrat jako obyčejně. Když se vrátil, zjistil, že krysy nebo myši roztrhaly jeho látku, tentokrát až do nitky. Byl z toho znechucen, protože nevěděl, kam se obrátit, kde by mu zase dali kus látky. Nedalo se však nic dělat, druhý den pověděl o svém neštěstí vesničanům. Když ho vyslechli, uvažovali: „Kdo ti může každý den dávat kus látky? Víš co, opatři si kočku a myši a krysy ti dají pokoj.“ Sádhu si ihned opatřil mladou kočku a vzal ji do chatrče. Od toho dne jej hlodavci přestali obtěžovat a sádhu se velmi radoval. Začal o užitečnou kočku pečovat a krmil ji mlékem, které vyžebral. Po několika dnech mu jeden vesničan řekl: „Sádhudži, ty chceš každý den mléko. To vyžebrané mléko máš jenom na dva nebo tři dny. Kdo ti bude dávat mléko celý rok? Abys měl po starosti, opatři si krávu. Ta bude dobrá pro tebe a zbude i pro tvou kočku!“ Za pár dní si sádhu opatřil dojnici a už nemusel vyžebrávat mléko.
  Za čas však sádhu zjistil, že je třeba vyžebrat slámu pro krávu, a tak šel zase do vesnice. Vesničané mu však poradili: „V okolí tvé chatrče je mnoho neobdělávané půdy. Obdělej ji a nebudeš muset žebrat slámu pro krávu.“ Sádhu se zařídil podle jejich rady a začal obdělávat půdu. Postupně byl nucen zapojit i nějaké pomocníky. Po nějakém čase zjistil, že je nutné postavit stodolu pro sklizeň. A tak se během doby stal z něj jakýsi hospodář. Nakonec byl nucen se oženit, protože tu musel být někdo, kdo by se mu staral o domácnost a hospodářství, jak nabývaly na rozměrech. Sádhuovi tak nezbylo nic jiného, než aby žil po způsobu pilného hospodáře.
  Uplynula doba a do kraje přišel jeho guru, aby ho navštívil. Guru však to místo nepoznával. Byla tu samá hospodářská stavení. Byl zmaten a zeptal se jednoho sluhy: „Zde přece žil určitý asketa, žil tu v chatrči, můžete mi říci, kam se odstěhoval?“ Sluha nevěděl, co by měl odpovědět, a jen pokynul směrem ke stavení. Guru se nakonec rozhodl, že vstoupí do domu, kde ke svému velkému překvapení poznal v oděvu hospodáře hledaného žáka. Guru se ho zeptal: „Můj synu, co to všechno má znamenat?“ Žák padl velice zahanben k jeho nohám a chvíli to trvalo, než ze sebe vypravil: „Můj pane, nebudete mi to snad ani chtít věřit, to všechno vzniklo jen pro jediný kus bederní roušky!“